Matka si sedla na chladnou lavičku a ponořila se do svého smutku. Ani si nevšimla, jak se začalo ochlazovat a stmívat. Uvědomila si, že je čas, kdy se podívala na hodinky. Brzy měl odjet poslední autobus.
Už v blízkosti stanice viděla chlapa, který seděl opřený o sloup. Oblečení, které měl na sobě, bylo špinavé a jasně z ramene někoho jiného. Kašlal tak silně, že to vypadalo, že se chystá udusit.
Žena nemohla přejít. Zeptala se, jak mu může pomoci a co se stalo. Čelo, na které položila ruku, bylo horké. Ten chlap měl očividně silnou horečku.
Ukázalo se, že byl týden nemocný. Všechno to začalo jako běžné nachlazení, ale brzy se to zhoršilo. Na léky neměl peníze.
Anna ho nemohla jen tak nechat venku. Nikdo z kolemjdoucích zjevně nepomůže. S největší pravděpodobností byl bezdomovec zaměněn za alkoholika, který se předávkoval alkoholem. Ve městě jich bylo dost.
Žena běžela do nejbližší lékárny. Lékárník pomáhal při výběru léků. Když spěchala zpět, rozhodla se jít i do obchodu s potravinami. Bylo zřejmé, že cizinec byl nejen nemocný, ale také hladový.
Jakmile se vrátila k němu, její srdce bylo opět zasaženo lítostí. Samozřejmě, on sám mohl za to jak žije, ale přestal být mužem z tohoto důvodu?
Začal jíst, jako by ve skutečnosti nejedl celé dny. Nemohl jí přestat děkovat, protože i ona mohla projít kolem. A Anna ho viděla jíst a myslet na ni. Na zotavení by mu léky nestačily. Potřeboval teplou postel a klid.
Řešení rychle dozrálo. Ve svém srdci cítila, že ten chlap má smůlu, ale on sám není špatný člověk. A čeho se bála, vždyť žila sama a nebyla bohatá, a neměla co ztratit?
Žena řekla, že ho takhle nemůže nechat na chladné ulici. A nabídla mu, že půjde do jejího domu na vesnici, kde žila. Byla osamělá a nikdo by se do něj nestaral. Řekla, že se ho pokusí postavit zpátky na nohy.
Mladý muž se jí zeptal, jestli se nebojí zavolat cizího do domu. Anna se však jen zasmála a řekla, že se už ničeho nebojí. Samozřejmě ten chlap neodmítl. Jmenoval se Sergej.
