Jednoho odpoledne, když jsem bezcílně projížděl městem, jsem ji zahlédl – rozcuchanou ženu, která se hrabala v odpadkovém koši. Její hubená, odhodlaná postava upoutala mou pozornost, neotřesitelná odolnost evidentní ve způsobu, jakým se pohybovala. Proti svému lepšímu úsudku jsem zastavil.
Když jsem jí nabídl pomoc, její odpověď byla ostrá, ostražitá, jako by slyšela každý falešný slib, který život může dát. Přesto za jejím ztvrdlým zevnějškem byla křehkost, která odrážela mou vlastní osamělost.
Videjte další na následující straně
